Jen se odrazit

18. září 2014 v 15:55 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
ČLÁNEK JE PŘIŘAZEN K TÉMATU TÝDNE "UČÍM SE ŽÍT".


Ať svojí pamětí putuji na jakoukoliv stranu, vždy tu býval jeden problém. Byla jsem na někom závislá. Zprvu jasná klasika, u každého se v dětství jedná o rodiče. Jenže jsem nějakou záhadou nebyla schopná se toho emocionálního pouta zbavit. Později, ve školních letech, jsem ho přenesla na své (více méně) platonické lásky a přátele. Zkrátka když už tu nebyl nikdo, na koho bych se mohla upnout, vždy se objevil nějaký krasavec, do kterého jsem se zbláznila. Šlo to samo, podvědomě, ani jsem nevěděla, kam tím mířím. Člověk většinou jedná tak, jak je naučený odmalička, jenže když něco někde nefunguje, podělává se to dál a dál, dokud si to daná osoba neuvědomí.


Nikdo mi totiž neřekl, že jsem tady sama za sebe (a pro sebe). Na to jsem si musela přijít až teprve nedávno. Knihy o osobnostním růstu mi to opakovaly stále dokola, začala jsem na to narážet i v běžném životě - co jsem dříve neviděla, je mi nyní (dá se říct) jasné.

Zjišťuji, jak takové staré návyky myšlení se v člověku zakoření a nechtějí jen tak odejít. Zvyk je železná košile. Zdá se mi, že se odstřihnout od pomyslného bungee jumpingového lana, co mě drží ve starých kolejích, je nehorázně těžké. Proto je lepší ten silný provaz přepilovávat postupně než se na něj vrhnout s nůžkami a doufat, že se ho zbavím jediným sevřením ocelových čepelí.

Na druhou stranu, už se v tom cvičím. Cítím se momentálně, jako bych stála na útesu, pod který není vidět, za mnou ti, k nimž jsem si v průběhu let vybudovala velice silnou citovou vazbu. Při pohledu na ně se mi chce zůstat, ale vím, že by to nikam nevedlo, tancovala bych s nimi v jednom a tom samém bludném kruhu. A tak mi nezbývá než skočit dolů a zjistit, jaké to je se ponořit do neznámých vod. Hladina se za mnou sice na moment zavře, ale člověk intuitivně zjistí, jak se dostat zpět nahoru a nadechnout se. A on se ten vysněný ostrov stane skutečným, až doplavu k jeho břehům.

Kurz plavání za sebou mám, provaz se již trhá. Letím vzduchem vstříc širým hlubinám. Nadechnout a...




Další informace ohledně aktuálního tématu týdne: http://tema-tydne.blog.cz/1409/nove-tt-ucim-se-zit-2
 


Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 18. září 2014 v 19:17 | Reagovat

Zajímavé pojetí článku. Taky jsem na dost lidech (byla) závislá. Rodina a tak a teď přítel. Neumím si bez něj už život představit, ale vím, že to jednou přejde (jestli to teda skončí špatně). Jenže potom budu závislá na dalším a dalším a nakonec na svém dítěti, které bude také (díkybohu) závislé na mně. Ale všeho moc škodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama