Září 2014

Minuta čtyřicet jedna zbývá do návratu v čase

29. září 2014 v 22:12 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Od chvíle, kdy jsem se na svět kabonila naposledy, uběhla už pěkně dlouhá doba. Nebo to jsem si do včerejška alespoň myslela. Protože stačilo vidět jednu reklamu, procítit ji a vítej zpátky, teď se ukaž. Každopádně tento spot mě jako jediný skutečně chytil za srdce, a to od začátku až do úplného konce. Většinou to totiž bývá tak, že pokud se mi reklama zalíbí, celá její myšlenka a má přízeň jdou společně do kopru, když zjistím, na co se to vlastně snaží nalákat.

Řetězová reakce, jejíž oficiální název se mi vůbec nelíbí

21. září 2014 v 22:06 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Na Lúmennčině blogu se objevil řetězový dotazník, jehož cílem je napsat jedenáct faktů o sobě, zodpovědět jedenáct otázek a dalších jedenáct jich položit pro další použití. Já tu sice jeden článek s nějakými fakty o sobě mám, ale vzhledem k tomu, že Lúmennčiny otázky se mi líbí a v odpovídání mají blogeři volnou ruku, zapojím se do něj. Součástí je také poděkování tomu, kdo vás nominoval, a ač Lúmenn nechala na svém publiku volbu zapojení se, stejně jí děkuji. :)

Jen se odrazit

18. září 2014 v 15:55 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
ČLÁNEK JE PŘIŘAZEN K TÉMATU TÝDNE "UČÍM SE ŽÍT".


Ať svojí pamětí putuji na jakoukoliv stranu, vždy tu býval jeden problém. Byla jsem na někom závislá. Zprvu jasná klasika, u každého se v dětství jedná o rodiče. Jenže jsem nějakou záhadou nebyla schopná se toho emocionálního pouta zbavit. Později, ve školních letech, jsem ho přenesla na své (více méně) platonické lásky a přátele. Zkrátka když už tu nebyl nikdo, na koho bych se mohla upnout, vždy se objevil nějaký krasavec, do kterého jsem se zbláznila. Šlo to samo, podvědomě, ani jsem nevěděla, kam tím mířím. Člověk většinou jedná tak, jak je naučený odmalička, jenže když něco někde nefunguje, podělává se to dál a dál, dokud si to daná osoba neuvědomí.

Když vám nikdo nenapíše...

17. září 2014 v 20:00 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
... napište si sami.

Na internetu jsou dohledatelné metody jako psaní dopisu svému budoucímu či minulému Já, sem tam jsem narazila na psaní dopisu svému současnému Já, čili tomu, kým jste právě teď.

Kdybyste teď vy nebyli vy, ale někdo, kdo vás zná tak nejlépe, jak to jen jde, co byste si právě řekli? Vynadali byste si za něco, pochválili se, dodali si odvahu?