Pohlazení středověku

27. července 2014 v 12:32 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Původně jsem tento článek chtěla napsat už včera večer po čerstvém návratu, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem raději padla do postele.

Takže bylo nebylo...

Psal se dvacátý šestý den sedmého měsíce roku dva tisíce čtrnáct. Šestý den v týdnu a zlatá záře na nebi lákaly k výletu do dávných dob. S rodinou jsme ve svém stříbrném multikočáru s koňmi pod plechem vyrazili k pevnosti Starých Hradů.
Již u brány jsme potkali kejklíře či tambora, jeho poslání nám není doposud známo. Potuloval se zde i rytíř ve své zbroji připraven na souboj. Jak jsme procházeli kamenitou cestou ku nádvoří, ze svých chýší podél stezky nás lákaly čarodějnice, šenkýři zvali na posezení u svých lahodných pokrmů a nápojů, minuli jsme i zbrojnici, kde se zastavovali kolemjdoucí muži i jejich potomci. Nedaleko posedával čert nabízející rudé lektvary, byla zde i možnost lukostřelby a další možné atrakce. Sem tam se okolo nás mihla i princezna v honosných šatech a zlatavou korunkou na vršku hlavy. Z okenic vyhrávala veselá dobová hudba, jaká jen sváděla k oslavám krásného dne.



Na nádvoří zrovna probíhala výuka létání na koštěti pod dozorem jedné z čarodějnic. Pokladnici obsluhovalo více bytostí, které se postupně střídaly. Princezna, čertice, panoš i čarodějnice. My se nechali zlákat k rytířskému souboji, kde se dobro mělo znovu utkat se zlem, a k prohlídce komnat uvnitř pevnosti.

Rytířským bojům přihlíželo více než dost návštěvníků, jejichž malí caparti mohli na vlastní kůži okusit, jaké to je stát se zbrojnošem, k závěru sami mohli tasit zbraň s vítězem souboje a být odměněni pasováním. Dva zástupci dobra a dva z druhého břehu se pyšnili výbornou obratností a umem šermu. Vše bylo zároveň vtipně komentováno, aby při podívané návštěvníkům neztuhla krev v žilách. Při zvucích skřípajícího železa a kvílejících mečů hrála tajemná hudba, jako byste se najednou sami ocitli ve filmu.

Po souboji jsme se vydali na prohlídku interiéru. Princezna, seznamující nás s historií i současností Starých Hradů, nám také představila nové obyvatele pevnosti - draky. Každý z nich měl něco, čím přispíval, nebo naopak škodil, tudíž i malí návštěvníci měli o zábavu postaráno. Při procházení sklepením dospělí také dostali možnost ochutnat starohradskou medovinu, střeženou bdícími templáři. K těm se také váže zajímavá legenda.

Prohlídkových okruhů bylo zde více, avšak nás čekala ještě jedna pouť, a tak nám nezbývalo než se uklonit a pokračovat. Byla to velice příjemná zkušenost, i za cenu neuvěřitelného horka. Středověk byl a vždy bude tou tajemnou dobou opředenou legendami, avšak po této zkušenosti se mu cítím být ještě blíž než obvykle.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama