Záznam snů

27. května 2014 v 11:59 | Kelioné |  Spánkové zážitky
Své sny, co se mi v noci zdají, jsem si poslední dobou oblíbila - hlavně proto, že si je pamatuji. Čím větší emocionální dopad na mě mají, tím zřetelnější a jasnější mám na ně i vzpomínku. Tuto noc se mi zdály dva, protože jsem se okolo čtvrté ráno probudila. Chvíli jsem myslela na to, jestli si ten sen zapsat do deníku vedle postele, ale když jsem si ho v duchu "přetočila" na začátek a spustila znovu, byla jsem přesvědčená, že si ho zapamatuji, a tak jsem znovu usnula. Pravdu jsem měla jen částečnou - nepamatuji si ho tak dobře, jako když jsem se probudila začerstva.



V prvním snu se vyskytoval člověk, s kterým se mi pojí silné období a s kterým jsem se viděla pouze jednou. Byli jsme spolu někde na procházce, jen vím, že byla tma. Potom jsem ležela ve svém pokoji na horní posteli dvoupatrovky, která tu už není, okolo jemně svítil řetěz modrých světýlek. Před sebou jsem měla rozložené fotografie - moji a jeho, ale nešlo o klasické obdélníkové, naše obličeje by se na ten malý formát ani nevešly, byly vystřihnuté a celkem velké. Naše papírové podoby končily zhruba u ramen. Další zvláštnost měly, a to že nosy nebyly na fotografii napevno, daly se přikládat a sundávat, nedržely. Na fotografiích místo nich zamazaný flek, jako když si hrajete s Photoshopem. Vím, že jsem mu ten nos, co byl součástí balení, rovnala tak, aby si "sedl" na správné místo, a myslela na to, že toho člověka nechci ztratit a že s ním chci být.
Poslední záblesk z tohoto snu se mi vybavuje takový, že jsem (opět ve tmě) stála před obrovskou obrazovkou a bála se ji přepnout na můj účet (fungovala jako počítač), protože jsem nechtěla, aby kdokoliv viděl, že mám na tapetě bývalou kamarádku z dětství. Poté, co se mi podařilo obrazovku zapnout a vypnout, se mi ulevilo, že si toho nikdo nevšiml.


Další sen se odehrával také v mém pokoji, jen s tím rozdílem, že se tam měla nastěhovat holka, co mi na prvním stupni (asi druhá třetí třída) přebrala "přítele". Ale teď jsme byly kamarádky a vycházely spolu dobře. Seděly jsme na zemi naproti dvoupatrovce (Vážně, proč ta postel vlezla do obou mých snů?), okolo nás srovnané její kufry, znovu takové to zvláštní přítmí, jen oranžové, tentokrát ale netuším, co bylo jeho zdrojem, protože jsem se věnovala povídání si s ní. Vyprávěla mi, že jí předchozí majitelé (což jsme teď při zpětné úvaze vlastně byli my) jí vyprávěli o tom, jak tu se všemi obyvateli domu žil duch sedmdesátileté babičky. Náhle jako by se role otočily a ona byla znalec tohoto domu a jeho historie. Byl večer, já se vyděsila a poprosila ji, jestli by mi ten příběh nechtěla převyprávět raději až druhý den, protože jsem tušila, že bych se pak bála usnout. S milým úsměvem souhlasila, nato jsem se zvedla, nechala ji ve svém/jejím pokoji a šla spát někam jinam, možná do patra ke zbytku své rodiny.
 


Komentáře

1 zlutomil zlutomil | 28. července 2014 v 22:40 | Reagovat

Někde sem četl že si musíš vzpomenout na sen do 10-20 minut od probuzení,jinak velké % zapomeneš.

2 Kelioné Kelioné | Web | 29. července 2014 v 22:47 | Reagovat

[1]: To je pravda, proto první věc po probuzení je, že se sama sebe ptám, co že se mi to vlastně zdálo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama