Květen 2014

"Buďte osobnost, slabých lidí je dost"

31. května 2014 v 9:12 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
"Ženská, s kým se to nebavíte?" zeptal se mě pobaveně léčitel, kreslící si již několikátý arch mých energetických bloků pomocí automatické kresby. Moje "zátarasy" se stáhly už jen na oblast krku - komunikace. Tam bylo jádro všeho, vytvořené už v dobách dětství.

Můj nový snový parťák

29. května 2014 v 19:52 | Kelioné |  Spánkové zážitky
Po dvojitém zapomenutí snů jsem opravdu splnila své přesvědčení, že tentokrát si sny již zapíšu. Myslím, že bych to teď splnila i v případě, že by můj snář nedřímal vedle mě. Ale díky takovémuto komfortu, co jsem si připravila, jsem si dnešní sny zapsala i s chutí.

Albín černou ovcí

28. května 2014 v 17:54 | Kelioné |  Tvůrčí skupina Kelioné a Múzy
Jsi jako slunce v poledne
i když kráčíš temnou nocí
neměj to těm duším za zlé
že pletou si tě s černou ovcí
snad nenahlédli do očí tvých
tak něžně bledě zbarvených
jak májový večer s červánky
jejichž teplo hřeje krajánky
putující sněhovou pouští
i přesto zůstáváš někdy
studu a nepochopení spouští

Nedělám jednu chybu dvakrát

28. května 2014 v 7:37 | Kelioné |  Spánkové zážitky
Udělám ji tak pětkrát, jen abych se ujistila.

Ráno se opakovalo to, co včera. Po brzkém probuzení jsem si vzpomněla na sen, vím, že jsem si ho dokonale promítla. Hlavou mi znělo "napiš si ho, napiš si ho", ale tak moc jsem toužila po spánku, že jsem znovu se stejným přesvědčením, že si sen zapamatuji, usnula.

Záznam snů

27. května 2014 v 11:59 | Kelioné |  Spánkové zážitky
Své sny, co se mi v noci zdají, jsem si poslední dobou oblíbila - hlavně proto, že si je pamatuji. Čím větší emocionální dopad na mě mají, tím zřetelnější a jasnější mám na ně i vzpomínku. Tuto noc se mi zdály dva, protože jsem se okolo čtvrté ráno probudila. Chvíli jsem myslela na to, jestli si ten sen zapsat do deníku vedle postele, ale když jsem si ho v duchu "přetočila" na začátek a spustila znovu, byla jsem přesvědčená, že si ho zapamatuji, a tak jsem znovu usnula. Pravdu jsem měla jen částečnou - nepamatuji si ho tak dobře, jako když jsem se probudila začerstva.

Drabble 4 - Sněhová vločka

26. května 2014 v 20:32 | Kelioné |  Třicetkrát sto
Vyšla jsem si do lesa za městem. Tam jsou nádherná místa, na nichž bych dokázala strávit nekonečné množství času. U zurčícího potůčku, na širokém pařezu s vyhlídkou na les, v altánku v příjemném stínu.
Dnes jsem se ale zastavila uprostřed kamenité cesty, odkud, jak hádám, se dál už nepřesunu. Potkala jsem zde bílou kočku, co si mě prohlížela už z dálky. Dovolila mi přijít až k ní a hladit ji. Její dlouhá hebká srst se spřátelila s mými prsty. Nepřetržitě předla.
Napadlo mě jméno Vločka, jak mi připomíná něžné zimní ráno. Kéž bych si ji mohla vzít s sebou domů.

Drabble 3 - Neklidný

25. května 2014 v 18:22 | Kelioné |  Třicetkrát sto
Tak krásně se mi spalo, než mě vyděsil můj vlastní sen. Probudit se o půlnoci s bušícím srdcem a měsíčním světlem pronikajícím do pokoje skrze mezeru mezi závěsy není nejpříjemnější pocit. Obzvlášť když se vám nedaří znovu usnout.
Sen za sebou zanechal stopu k přemýšlení, že bych nejraději vstala a sepsala vše, co ve mně vyvolává, jenže by to zabralo spoustu času. Plus ráno vstávám do práce.
Tak jen sedím v posteli a snažím se uklidnit svoje vylekané srdce. V duchu si opakuji, že je vše v pořádku, ale něco mi říká, že není. Co když se opravdu něco děje?

Drabble 2 - Obvinění

24. května 2014 v 18:10 | Kelioné |  Třicetkrát sto
Občas nerozumím dějům, které se uvnitř mě odehrávají. Myslela jsem, že když se přestěhuji na nové vysněné místo, vše staré ustoupí do pozadí a nechá mě žít od začátku.
Kdyby to tak ale bylo, neseděla bych teď na posteli a nesmrkala do jednoho kapesníku za druhým. Když vás někdo z něčeho obviní, bolí to. Horší ale je, když vy jste těmi, kdo vás obviňuje.
Tyhle sebedestruktivní stavy jsem zažívala už v minulosti, ale jak je vidno, nedá se od nich utéct. Musí se řešit. Ale nyní je toho tolik, až z toho bolí hlava. Hodila by se mi víla kmotřička.

Drabble: Zrcadla jako myšlenky

24. května 2014 v 9:20 | Kelioné |  100 slov
Opatrně kráčí stísňujícím prostorem mezi desítkami zrcadel. Najednou je tu sama. Dech se třepotá jen na vrcholku jejích plic. Snaží se uniknout, ale už ani netuší, kudy přišla. Z každého zrcadla, rovného nebo pokřiveného, na ni posměšně pohlížejí splašené odrazy.
Hloupý nápad, hloupý, v bludišti se lidé ztrácejí, vkládají jí odrazy do hlavy slova. Snaží se je zastavit, ale čím víc se tomu brání, tím nepříjemnější to je.
"Dost!" křikne rozhodně. "Jste jen pouhé odrazy. Ani střípek ze mě. Nemůžete mě ovládat." Pochopila. Náhle pocítí vnitřní úlevu. Odrazy se stáhnou a vytvoří původní obraz.
Ze strachu vyvine se radost - cíl!

Drabble 1 - Začátek

23. května 2014 v 17:59 | Kelioné |  Třicetkrát sto
Nadšeně v rukou svírám malý květináč s bonsají. Procházím svým novým bytem, jehož zařizováním jsem strávila několik měsíců. Kam bonsaj dát, jsem měla jasno už ve chvíli, kdy jsem si to tu teprve prohlížela. Položím ji před obrovské okno v obývacím pokoji, na nejslunnější místo v bytě.
Nyní cítím, že je vše dokonalé a jak má být. Ta dlouhá doba zařizování se vyplatila. Dotýkám se zdí, vnímám ticho, příjemně vyhřátou podlahu, na níž bych se klidně stulila jako kočka. Uvnitř cítím nekonečnou radost.
Takový domov jsem si vytoužila a konečně získala možnost ho mít. Je to jako neuvěřitelně skutečný sen.

Třicetkrát sto - úvod

23. května 2014 v 14:59 | Kelioné |  Třicetkrát sto
Přemýšlela jsem o nějaké krásné jarní drabble challenge. Na internetu jsem tedy narazila na jedno původně anglické tumblr zadání, a tak ho přeložím a (při troše výdrže, inspirace a štěstí) i splním. Našla jsem tuto challenge i u českých bloggerů, ale ti používali zadání v originále.

Drabble: Čtěte příbalové letáky

21. května 2014 v 14:08 | Kelioné |  100 slov
Češe si vlasy, stojí před zrcadlem a mluví sama pro sebe. Vloží do hebkých pramenů poslední sponku a mrkne na sebe. Jenže dívka v zrcadle odpoví zatřesením hlavou.
"Ne, to se mi nelíbí," ozve se zpoza zrcadla.
Dívka se lekne, až nadskočí. Střetává se nyní se svojí věrnou kopií, která již odmítá napodobovat veškeré její pohyby.
"Kdo jsi?" špitne.
"Ty, ale já. Je tu vše obráceně. Odteď žiji svůj život, vdechla jsi mi duši svým povídáním si se mnou. Tvůj odraz už neexistuje. Jen já."
"Dá se to ještě nějak vrátit?" zeptá se zděšeně.
"Naštěstí ne - záruční lhůta už vypršela."

Proč sto slov

21. května 2014 v 9:29 | Kelioné |  100 slov
Vítám vás.
Se stovkou slov jsem se rozhodla začít, protože to bývá dostatečné množství pro zaznamenání myšlenky, vzpomínky, dokonce i příběhu. Nezabere to ani moc času, pokud tedy nestrávíte hodinu redukováním počtu slov tak, aby vyšla čistá stovka. Donutí to k zamyšlení a zpracování myšlenky v určitém limitu, podporuje to tvůrčí činnost, zbavíte se nadbytečného textu, co práci nijak nerozvíjí.
Příběh ve sto slovech je znám jako drabble, časem se tu objeví mé vlastní krátké povídky také.
Uvidím, jak se mé blogování v tomto směru rozvine, samozřejmě budou přibývat i články delší, když sto slov nestačí.
Přeji příjemné prožití dne.