Zůstat si věrná

25. prosince 2014 v 16:32 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Ten nátlak z okolí ohledně vysoké školy se už nedal unést. Před tím, než na mě začali dotírat, abych studovala dál, jsem přesně věděla, co bych chtěla po maturitě dělat. Jenže jakmile jsem to řekla, rozpoutala jsem obrovské haló. Ona nechce na vysokou školu, ona chce pracovat, no podívejte se na ni!
 

Zpět v (karetní) hře

7. prosince 2014 v 21:59 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Po nějakém čase, kdy jsem si dávala hlavu, psychiku a podobné věci dohromady, se mi zase uvolnily prsty a tok slov pro klávesnici. Ne že by se můj život stal hrůzným, to ne, jen jsem na nějaký čas jakoby vypadla ze své trati. Hluk v okolí, informace ze všech stran, udělat tohle, udělat támhleto, do toho všeho prokrastinace a nechuť k čemukoli. Míra inspirace upadla, ale naštěstí se mi nějaké zázraky staly, takže díky nim se zase cítím lépe a mohla jsem nasednout zpět do sedla a popadnout pevně otěže.

Minuta čtyřicet jedna zbývá do návratu v čase

29. září 2014 v 22:12 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Od chvíle, kdy jsem se na svět kabonila naposledy, uběhla už pěkně dlouhá doba. Nebo to jsem si do včerejška alespoň myslela. Protože stačilo vidět jednu reklamu, procítit ji a vítej zpátky, teď se ukaž. Každopádně tento spot mě jako jediný skutečně chytil za srdce, a to od začátku až do úplného konce. Většinou to totiž bývá tak, že pokud se mi reklama zalíbí, celá její myšlenka a má přízeň jdou společně do kopru, když zjistím, na co se to vlastně snaží nalákat.
 


Řetězová reakce, jejíž oficiální název se mi vůbec nelíbí

21. září 2014 v 22:06 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Na Lúmennčině blogu se objevil řetězový dotazník, jehož cílem je napsat jedenáct faktů o sobě, zodpovědět jedenáct otázek a dalších jedenáct jich položit pro další použití. Já tu sice jeden článek s nějakými fakty o sobě mám, ale vzhledem k tomu, že Lúmennčiny otázky se mi líbí a v odpovídání mají blogeři volnou ruku, zapojím se do něj. Součástí je také poděkování tomu, kdo vás nominoval, a ač Lúmenn nechala na svém publiku volbu zapojení se, stejně jí děkuji. :)

Jen se odrazit

18. září 2014 v 15:55 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
ČLÁNEK JE PŘIŘAZEN K TÉMATU TÝDNE "UČÍM SE ŽÍT".


Ať svojí pamětí putuji na jakoukoliv stranu, vždy tu býval jeden problém. Byla jsem na někom závislá. Zprvu jasná klasika, u každého se v dětství jedná o rodiče. Jenže jsem nějakou záhadou nebyla schopná se toho emocionálního pouta zbavit. Později, ve školních letech, jsem ho přenesla na své (více méně) platonické lásky a přátele. Zkrátka když už tu nebyl nikdo, na koho bych se mohla upnout, vždy se objevil nějaký krasavec, do kterého jsem se zbláznila. Šlo to samo, podvědomě, ani jsem nevěděla, kam tím mířím. Člověk většinou jedná tak, jak je naučený odmalička, jenže když něco někde nefunguje, podělává se to dál a dál, dokud si to daná osoba neuvědomí.

Když vám nikdo nenapíše...

17. září 2014 v 20:00 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
... napište si sami.

Na internetu jsou dohledatelné metody jako psaní dopisu svému budoucímu či minulému Já, sem tam jsem narazila na psaní dopisu svému současnému Já, čili tomu, kým jste právě teď.

Kdybyste teď vy nebyli vy, ale někdo, kdo vás zná tak nejlépe, jak to jen jde, co byste si právě řekli? Vynadali byste si za něco, pochválili se, dodali si odvahu?

Dva online projekty, které stojí za zmínku

20. srpna 2014 v 19:57 | Kelioné |  Uvnitř a vně mě
Všichni jsme se alespoň jednou vyskytli v období, kdy se nám nedařilo, svět se nám bortil před očima a slzy byly na denním pořádku. Naštěstí nic netrvá věčně a i takové časy pominou. Jenže když už člověk ztrácí naději, že se cokoliv spraví, jak může vůbec tušit, jak dlouho to utrpení bude trvat?

Chtěla bych vám představit dva internetové projekty, které jsou tu pro všechny v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci. Tak jejich podpoře řekněme ano.

Kradou nám nás

16. srpna 2014 v 22:54 | Kelioné |  Mozkové závity v pochodu
"Tak, výborně, nadpis mám, ten zbytek napíšu, až dokoukám tenhle díl. No, možná až po tom dalším. Nebo dvou."

Poslední dobou, kam se podívám, všude nějaké fandomy. Supernatural, Sherlock, Doctor, nesmí chybět ani Harry Potter či Game of Thrones a já nevím co ještě. O anime ani nemluvím. Seriály i filmy se točí jedna radost a lidé to co? Lidé to milují. Zajímá mě, jestli se to tak dělo vždy, když vyšly nové hvězdy. Netrpělivé očekávání dalších a dalších dílů, čím víc, tím líp, a kdo to má zhlédnuté jako první, ten to také může jako první všem znechutit spoilerem.

Říše divů ve skleněném těžítku

9. srpna 2014 v 16:38 | Kelioné |  Tvůrčí skupina Kelioné a Múzy
Oděná do jemných oranžovo žlutých šatů, volně splývajících k zemi, za nimiž v poryvech osvěžujícího větru plápolají průsvitné závoje, jako by si je spletl s ohněm a snažil se ho uhasit. Bosa procházet po travnatém vrcholu příkrého srázu a shlížet dolů do údolí, kde spí mlhavý opar, opíjející se slunečními paprsky. Nechat se zlákat tou jemnou peřinou a ztratit se v jejím tajemství. Seběhnout dolů podél stříbřité říčky a vstoupit do onoho původně skrytého světa.

Nic není zadarmo

8. srpna 2014 v 8:27 | Kelioné |  Spánkové zážitky
Po nějaké době, kdy na spánkovou rubriku jen sedal prach, popíšu dnešní sen, co se mi zdál, částečně souvisí s blogováním. Vím, že jsem si těsně po probuzení pamatovala detailů víc, ale i tak mi to nejdůležitější zbylo.

O prázdninách se moje malé sestry nudily, a tak mě napadlo, že bych je vzala do města na představení (nebo něco podobného), kde v hlavní roli účinkovala moje bývalá spolužačka. Šla jsem se jen tak na zkoušku podívat, kde a jak to vlastně probíhá. Jak nabádaly plakáty, konalo se to v místnosti, do které se nedalo dostat jinak než přes papírnictví. Vešla jsem tedy jen tak na práh, abych nahlédla.

Kam dál